Minitest žateckých lahváčů
Žatecké pivko je pro mě taková srdeční záležitost díky mojí drahé polovičce. Když jsme se poznali, pila ještě zásadně Louny a jen když nebyly, ustoupila a dala si chmelaře (jak nazývala žatecké). Bohužel pak zloduch Heineken její milovaný pivovar zavřel a začal vařit lounské v Březně. Zakoupil jsem tehdy klasicky basu v lounském kaufu. Stačil první lok a už se mě zeptala :"Táto, toto je ještě vařené v Lounech, nebo už v Březně?" Odpověděl jsem, že podle mě už v Březně. "No jo, to už není ono, je to cítit, už budeme kupovat jenom chmelaře". Bylo rozhodnuto a přešli jsme na žatecké. Jsou to už pravda roky, ale žatecké mi jelo opravdu dost. Pak žatecký pivovar zakouil dánský Carlsberg a mě jala obava, že vyrazí cestou Heinekenu a začne vařit prvotřídní patoky. Nějakou dobu jsem chmelaře nepil, až teď švára na oslavu svých narozenin zakoupil basu a pro mě udělal výběr klasiky, co v Žatci vaří. Nemohl jsem urazit a tak jsem rád prokoštoval všechny čtyři vzorky. Nehledě k tomu, že mi ty vzorky dala moje drahá polovička osobně vychladit. No to se prostě neodmítá!!! :-) Popravdě, byl jsem aj dost zvědavý, jak na tom vlastně žatecký matroš je. O dojmy se samozřejmě hned ve stručnosti podělím:
10° Žatec
B - krapet průmyslová chuť. Na desítku docela plný matroš se solidním řízem, ale chmelení není nic, co by mě zaujalo a čím by lahváč vystoupil z klasické produkce...3
Desina bývala svého času pěkně nachmelená a aromatická. Dnes je chmelená natěžko dohořka, takové svěží voňavé pivko to prostě není. Zůstává jen vzpomínka a to hodně stará, protože změna chmelení proběhla už před hodně lety a přestali jsme ji kupovat už dávno. Co jedenáctka? To bývala vždy sázka na jistotu:
11° Žatec
B - vzpomínky na jedenáctku řádně chmelenou červeňákem jsou fuč. Žíznivý matroš se solidním řízem, chmelení spíš do hořka s čokoládovým nádechem. Sešup dolů, bez diskuze...2-
Škoda, ani tady to už není co bývalo, takový pohodový žíznivý materiál, zůstal jen dobrý říz. Je to stejný problém jako u desítky, prostě po červeňáku ani památky. Zatím su teda dost nespokojený a marně zamačkávám slzu nostalgie.
12° Export
B - tak to je trošku jiné kafe. Červeňák je cítit na jazyku, dobrý říz a plnost. Hořkost už je docela příjemná, takový sameťák. Toto je pro mě dost dobrý lahváč...1-
No konečně, staří dobří chmelaři jsou zpět!! To mi ale poskočilo srdce blahem, to je ta chuť, na kterou jsem čekal. Chmelovou lehkost bych teda čekal u slabších kousků, než u plnotučného ležáku, ale zaplaťmates za to!! Konečně su spokojený, alespoň jeden kousek mě připomněl staré dobré časy. V klidu se možu podívat na žatecký třináctistupňový speciál:
13° Baronka
B - vcelku žíznivý materiál, hořký, ale méně aromatický než dvanáctka. Možná je to lehounce citrusové. Opět dost dobrý říz...řekl bych nejlepší, stabilně čistá chuť, ale na speciál poněkud nevýrazné. Takový solidní flaškový ležák...2
Baronka není úplně pití na celý večer, asi by se mnou při mém mizerném tréninku pěkně zametla. Těžko čekat klasickou chuť chmelařů, je to už spíš hustší a těžší matroš odpovídající stupňovitosti, nicméně pošmáknul jsem si na ní.
Verdikt: zpočátku jsem byl dost zklamaný, žatecké mám spojené s úplně jinou chutí. Zatímco sešup desítky si ještě osobně pamatuju, jedenáctka mě nemile překvapila. Proč přešli na tohle těžší chmelení více dohořka netuším, ale mě to prostě tolik nejede. Dvanda je pro mě dnešní naprostý vítěz, to jsem opravdu zavrněl blahem a při přístí návštěvě tuchoměřické nápojky...což je moje pivní základna...si jí rovnou koupím bednu. Myslím, že potěším aj manželku a zavzpomínáme na staré časy:-) Třináctka baronka pak byl už jen takový závěrečný pamlsek, který se musel vyzkoušet.
Žatec rozhodně není matroš, který by žíznivce zklamal, pro mě je to spíše dost osobní a proto su vůči němu asi hodně kritický. Když se oprostím od všech těch vzpomínek, jde pořád o dost pitelný materiál z produkce středního průmyslového pivovárku, který si zaslouží pozornost..