Blízká i daleká putování za pivkem...

V době corony (čímž nemyslím profláknutou mexickou atrapu piva) jsem se ocitnul na dvoutýdenním školení v Bavorsku..respektive Švábsku. S hospodama v Donauwörthu to tehdy bylo tehdy dost slabé, nicméně kolega mi poradil jednu nápojku, kde se fakt parádně nakupovaly lahváče. Představte si takový market, kde jsou jen nekonečné řady beden s lahváčema různých značek.To se muselo otestovat...

V podstatě tam bylo tolik druhů piva, že se to za dva týdny nedalo stihnout. Rozhodnul jsem se nejdřív projet značky, které se prodávaly v klasických starých baculatých eurolahvích, jak je známe i my dřívě narození :-) Tak dost keců, jdeme se na to podívat..

Fürst Wallersteiner světlý ležák
B - taková místní klasika. Solidní říz, decentní chmelení, vcelku plné tělo. Vyloženě to nevybočuje, ale není to vůbec špatné...2-

Augustinerbräu München světlý ležák
B - trošku pšeničně-myší podtón, ale říz dobrý, tělo klasicky plné, hořkost slabší, aroma spíš sladové. Stejně pitelné...2-

Marie Hausbrendel světlý ležák
B - znovu krapet dosladka, solidní říz, lehce výraznější chmelení, asi klasicky pro tyhle piva plné tělo. Nevybočuje, neurazí...2-

Kloster Scheyren světlý ležák 5,4 % alc.
B - zatím asi nejlepší vzorek. Výborný říz, plnost tak akorát, výraznější chmelení. Trošku z toho cítím pražený slad, na druhou stranu to není tak sladké, jak je u místních piv zvykem. Jo, tohle jde...1-

Tegernseer Helles světlý ležák 4,8% alc.
B - chuťově možná míň výrazné, ale zas ne tak sladké. Solidní říz a tělo, chmelení decentní, aroma lehce kvasnicové. Asi zatím nejpodobnější českým dobrým lahváčům, gěčko by tomu lízalo dno flašky...1-

Benediktiner Hell světlý ležák 5,0% alc.
B - takový vcelku sameťák se solidním řízem a hutným tělem, ne moc sladký, ne moc výrazný, přesto poránu na srovnání dobrý...2

Tegernseer Spezial světlý ležák 5,6% alc.
B - trošku silnější model. Plné tělo, střední říz, lehce kvasnicová chuť, takový trošku sameťák. Minimálně se po něm bude dobře usínat...2

Kloster Scheyren weisse pšeničný ležák 5,2% alc.
B - už po čichu není co řešit. Zvolil jsem pro test pšenice pro mě zatím nejlepší značku ležáku, a stejně je to klasicky nakyslé po zkaženém či řádně prošlém pivu, cítím z toho myšinu, slabší říz, plné trochu ovocné tělo. Ble, ale pro znalce pšenice by to mohl být dobrý vzorek....4

Spaten Münchner Hell
světlý ležák 5,2% alc.
B - tohle je solidní. Slušně chmelený vzorek, dobré tělo, střední říz, žádná sladkost, u nás by se tohle pivo rozhodně neztratilo. Za mě ano...1-

Paulaner Münucher Hell 4,9% alc.
B - krapet slabší kus, jako nějaké české europivo. Rádoby trošku sameťák, slabší říz, nevýrazná plochá chuť, aroma nádražní delikatesy z pochybných krýglů. Tělo ale docela plné. Ne, díky už ne...3-

Schneider's Helles Landbier světlý ležák 4,9% alc.
B - velice zajímavý vzorek, patrná aromatická chmelová chuť s dobrým řízem, solidním tělem a čistou chutí. Na místní poměry nadprůměrný vzorek...1

Mooser Liesl helles světlý ležák 5,3% alc.
B - vcelku slušný ležák plného těla, ne moc chuťově výrazný, s dobrým řízem. Sladké to není, prostě na místní poměry z těch lepších materiálů...2

Chiemseer helles světlý ležák 4,8% alc.
B - dobrý říz i tělo, chmeleno spíš do hořka než aromaticky. Radši preferuju to druhé, takže jsem tu už potkal lepší materiály...3

Max 1. Joseph světlý ležák 5,2%
B - mno, na polední den taková klasika. Nic co by mě zbouralo, nic co by mě nadchlo. Bych se opakoval, prostě materiál s dobrým řízem, tělo klasicky solidní, víc jako nahořko..gut...2-

Záměrně jsem se tentokrát vyhnul kecům mezi jednotlivými vzorky, protože si to po těch letech stejně přesně nevybavuju. Mým No.1 se nakonec stal ležák z pivovaru Kloster Scheyren, který mimo jiné taky točili v dnes již neexistující knajpě Buena Vista. Docela slušný byl i Spatel, naopak klasický velkovarenský Paulaner z Mnichova byl propadák.

V Německu dokáže pivník přežít, dokonce líp, než v Polsku. Jasně, musí si zvyknout na to, že z každého piva je cítit buď čokoláda na vaření, nebo kafe, většinou však oboje. Co ovšem německé vzorky spojovalo, byl poněkud vyšší obsah alkoholu, a hlavně fakt velká sladkost. Dokud jsem se nevyskytnul u našich západních sousedů, netušil jsem, co to je sladké pivo, a řeči o sladkém Budvaru jsem ignoroval. Nyní přesně Ty, co o sladkosti některých českých piv mluví, posílám do německa...tam je to fakt co se tohoto týče...docela jízda.

Takže, Německa se nebojte, vyzbrojte se notnou dávkou zvědavosti, menší dávkou hajzlpapíru (německá piva umí slušně nafukovat a prohánět) a pusťte se do průzkumu německé pivní scény. Akorát to holt trochu leze do peněženky, víc pak do hlavy a hajzlu. Nicméně je rozhodně co ochutnávat...