Po stopách "zaniklých" pošt I.
Kladno vlakové nádraží - Družec hřiště 9 km - Restaurace Srby 15,8 km - Kačice 18,7 km - Kačice vlaková zastávka 20 km
V dnešním výšlapu jsme se vydali prozkoumat námi nedotčené končiny západně od Kladna. Jako tématický motiv jsme si vybrali putování za poštami, ve kterých, jak již bylo avizováno v minulém článku, zanechala svou stopu Matesova drahá polovička.
Počasí plně odpovídalo konci listopadu, nicméně "londýnské" sychravo nás nemohlo zastavit. Navíc se Čejenovna uvolila nás osobně provést kraji jí více či méně dobře známými z působení u molochu zvaném Česká pošta, takže nám nic nebránilo vyrazit a vzdát tímto výšlapem hold tisícům tvrdě pracujících listonošek, jakožto i zvednout varovný prst před spoustou tzv. oblastních manažerů, kteří o nich rozhodují, aniž by si tu práci někdy zkusili a zhola nic o ní neví.
Výchozím bodem se stalo opět kladenské vlakové nádraží, jehož nádražku důrazně doporučujeme všem žíznivcům vynechat. Kromě nechutného hospodského ani krušné nevalné chuti nepotěší, radši si zajděte kousek vedle do bufítku Na kovárně. To přesně jsme pod přísným dozorem Čejenovny udělali a po prvním osvěžení vyrážíme směr kladenské sletiště. Kdo to tady nezná, může využít modré turistické trasy vedoucí od nádraží. My procházíme sletištěm a cyklospojkou se dostáváme na kladenský cyklookruh. V tuto dobu už tady mnoho cyklistů neprojíždí, takže můžeme nerušeně šlapat západním směrem asi tak 1 km, kde nemineme odbočku na Družec. Zde lze využít jak cyklotrasy, tak červené turisrické stezky...obě se nakonec před Doksy spojí. Udržujeme svižné tempo, na kterém má největší zásluhu náš průvodce. Mates totiž drahé polovičce nakukal, že se okolí hemží hladovými kanci, takže jsme museli řádně oba natahovat krok, aby jsme jí stačili 
. Procházíme obcí Doksy a rozhodně nehledáme Máchovo jezero, které je asi 80 km daleko . Milovníci kultury jistě nevynechají místní objekt předválečného opevnění (tzv. "řopík"), my se stále držíme červené značky, která nás provede obcí. Zde jsme zalitovali, že místní restauračka otvírá až v půl dvanácté, protože točený Lobkowicz by si hodnocení zasloužil. Procházíme kolem místního rybníka, míjíme červenou odbočku...bude se nám hodit později...a pod dálničním viaduktem pokračujeme směrem na Družec. 2,5 km zdoláváme svižným tempem a zanedlouho procházíme Družcem kolem zaniklé nálevny V rokli směrem k místní poště. Po dosažení prvního traťového bodu a pořízení vrcholového fota přicházíme na fotbalové hřiště, kde sídlí místní nálevna. Pět minut do otvíračky si krátíme krmením místního divokého kmene kachen, pro které bylo šest rohlíků asi jak pro Matesa malý panák piva. Opeření jedlíci mají smůlu, místní nálevna nás vcucla a objednáváme první vzorek. Tentokrát začínáme netradičně "shora":
13° Svijany 28 Kč
Bohuš: solidní Svijany, krapet svíravá chuť na jazyku, ale je to čisté a pitelné...2-
Mates: slušný pivo, hořký, studený...2
Není to nejhorší start do dnešního výšlapu, tak si dáme druhý vzorek:
10° Géčko 23 Kč
Bohuš: očekávaná klasika. 0% chuti, 0% hořkosti, 0% plnosti...0% piva. Podle očekávání sterilní kapalina, asi něco jako kdysi bakelitové vozítko Trabant...neurazí, nenadchne...3-
Mates: nothing...fyziologický roztok vhodný pro infuzi kojenců.Bez chuti, zápachu, řízu, hořkosti. Nechutná, ale alespoň nesmrdí. Nepoužil bych to ani na polití grilovaného čuníka...4
No hezký začátek. Hospodu zhodnotil Mates: "čistá, upravená, ale sterilní a bez ducha. Cítím se jako v čekárně u zubaře...a navíc frčí v tv bartošová" 
Je to nějaký fenomén poslední doby, že se ze starých interiérů vyrábí nové ála Ikea, které nemají žádného ducha a jsou v podstatě všechny stejné. Škoda...
Restaurace Sportovní areál Družec, Družec 332
| Hospoda | Bohuš |  |
| Mates |  |
|
| Obsluha | Bohuš | |
| Mates | |
|
| Pivo | Bohuš | |
| Mates | |
No nic, neuraženi nenadchnuti zvedáme zadky a vyrážíme za druhým bodem. To jsme ještě netušili, co nás čeká cestou, jinak by jsme v téhle na dnešní poměry fantastické hospodě snad asi zůstali 
.
Vracíme se zpátky směr Doksy, ale před rybníkem uhýbáme doleva podél vody (určitě ne nahoru přes závoru!). Kdo chce, může až za rybníkem odbočit po červené trase a vzít to na opačný okraj Žehrovic. Obě trasy vedou nad údolíčkem říčky Loděnice, která tu připomíná spíše potok. Procházíme lesem plným opadaného listí, kterým se probrodíme až k okraji obce. Dojdeme k hlavní cestě, my se dáváme doprava, červená nás vede k rybníku. Pošta je dosažena, ovšem zde dostáváme první úder tohoto žíznivého kraje. Dvě ze tří náleven jsou herny, třetí pak vypadá velmi nevábně. Stateční mohou otestovat, my s ohledem na přítomnost zástupkyně něžného pohlaví skřípeme zuby a jdeme po modré směrem k Turyňskému rybníku. Značení nás dovede až ke křížení tras, bereme červenou a pokračujeme po břehu rybníka do Srb. Kdo rád krmí opeřence, nezapomene si přibalit pořádnou dávku rohlíků...zájemců je tu na vagon 
. Na rybníce leží slušná mlha, která dodává celé procházce atmosféru klidu a pohody. Tu si užíváme až do Srb, kde nás u autobusové zastávky čeká druhá nálevna. Plni očekávání po žehrovickém fiasku vstupujeme do útulného interiéru a dáváme vzorek:
10° Géčko 23 Kč
Bohuš: trošku plnější chuť než minulý vzorek...i když chuť aby člověk minohledačkou hledal. Chlazení bych taky dal trošku "volume doprava"...3
Mates: překvapivě docela ujde. Nezuju se z toho, ale proti Družci lze hovořit o chuti a řízu. Pro otrlého pivaře je to slušná volba...2-
Vzhledem k tomu, že jsme šlapali už na výpary v nádrži, to bylo celkem dobré osvěžení. Vzhůru na další vzorek:
11° Svijany 23 Kč
Bohuš:moc jsem si nepolepšil...krapet teplejší, naštěstí nekrkavé. Čistá chuť nechuť, lehký neidentifikovatelný ocásek (potvrdila i Čejenovna)...3-
Mates: nic moc. Trpká chuť, trnou zuby jako po kubánském grapefruitu. Ocas z toniku, bublin jak u šampusu, bída s nouzí se sešla...3-
Mates lamentuje, že servírka ani neví, jakou mají polívku. Já se na její ochotu a náladu radši ani nedívám, protože by se mi mohla otevřít kudla v batůžku a rozpárala by ho...což by byla mnohem větší škoda než si nedat další pivo. Plzeň rozhodně vynechám, to už by hraničilo s masochismem. Druhá škoda, hospoda je celkem útulná, vaří se tu (a možná i dobře, neměl jsem odvahu vyzkoušet umění zdejšího kuchaře), je tu celkem i velká zahrádka na bezva letní posezení. No, třeba to tu příště bude lepší pro další návštěvníky, rychle radši platíme a mažeme dál.
Restaurace Srby, Tuchlovice - Srby 23
| Hospoda | Bohuš | |
| Mates | |
|
| Obsluha | Bohuš | |
| Mates | |
|
| Pivo | Bohuš | |
| Mates | |
Pokračujeme po hlavní cestě dále na západ, neuhneme doleva, ale držíme se stále červené trasy. Jdeme místní překvapivě ferkventovanou silničkou, procházíme pod viaduktem vlečky bývalého tuchlovického dolu, další nás pak čeká před Kačicí. Za viaduktem projdeme obcí až k hlavní silnici od Stochova, dáme se doprava přes náměstíčko až k budově pošty. Bod číslo 3 dosažen!!! Ve stejném objektu sídlí i místní nálevna, ovšem zde nás čeká tvrdé vystřízlivění...otvíračka nepochopitelně pouze do 15:00. Polkli jsme tak nasucho, že by jsme ani místním krušným nepohrdli, ale bylo nám to prd platné. Váhali jsme mezi násilným vniknutím a fyzickou likvidací podniku, ale pak jsme se rozhodli nerozdmýchávat válečný koflikt. Přepadli jsme místní koloniál, kde měli od každého druhu lahvového snad poslední exemplář...a to jsme ještě prodavačku museli přemlouvat, aby nám je prodala 
. Já ještě navštívil místní řeznictví, o kterém Čejenovna prohlásila, že je v okolí vyhlášené. Měla pravdu, špekáčky a jitrnice vynikající. Škoda, že ještě netočili pivo, dostali by hodnocení 100%. Zkřížili jsme tedy lahváče před výlohou...a zjistili, že nám jede vlak za 12 minut. Takže nohy na ramena, místní drezínu jsme doběhli tak akorát (Mates málem ani nestihl vyprázdnit, co cestou do sebe nalil 
). Pozdě bycha honiti, zapomněli jsme si vzít i lahvové na cestu. Kačice nám teda připomněla spíš drsné doby divokého západu, kdy by pro pivo každý tasil kolt. My mohli tasit leda tak žízeň, o kterou by se opřít dalo a která by umořila kdejakého velblouda.
Klika, že cesta trvala asi tak 10 minut, tak jsme se stihli zresuscitovat v kladenské nádražce. To byl ovšem poslední hřebík do rakve dnešního výšlapu, protože pivo bylo chutné zhruba asi jak hospodský...obojí na doživotí do samovazby. Hodnocení je přidáno do kladenského výšlapu, sem už radši nebudem psát nic.
Jooo, obyvatel těchto krajů holt tvrdý chleba má. Poutník procházející krajem vezdejším je nucen zápasit mezi dvojbojem géčko/svijany versus nepochopitelné zavíračky/nevábné až odpuzující nálevny. Dvojitá škoda, výšlap těmito konci není překvapivě vůbec špatný, takže doporučujeme dostatečné zásoby do batůžku, pokud se nechcete spokojit s nabídkou několika místních samoobsluh. Kdo má jinou zkušenost, může se podělit v diskuzi k článku. Rádi podebatujeme...
A co dál? Druhý díl putování po "zaniklých hospodách" už letos asi podniknout nestihneme, zima klepe na dveře. Pustíme se do něj tedy podle počasí, zřejmě až na jaře. V brzké době by jsme mohli zkusit zmapovat nějakou profláklou část Prahy, jako jsou Dejvice nebo Žižkov.
Těšte se!
