Blízká i daleká putování za pivkem...

Ústřední vojenská nemocnice Střešovice - Samojídelna Petřiny 0,8 km - Na Závisti 1,6 km - U Džbánu 3,8 km - Nad Šárkou 4,1 km - Na Dědině 5,6 km

Mapa trasy

"O co později přijdu, o to dříve odejdu". Tohle moudro jednoho mého bývalého kantora z dob studií bych mohl parafrázovat na dnešní putování jako "O co později jsme napsali příspěvek, o to dříve dáváme jeho pokračování" .

Neuplynul ani měsíc od posledního toulání Prahou 6, a jsme tu s jeho dalším pokračováním. Protože minule nebyl v Ústřední vojenské nemocnic o Matesovu tělní tekutinu zájem, udělal jsem mu při dalším pokusu blahosklonně doprovod s jasným cílem...courneme se pak opět šestým obvodem. Matesovi bylo úspěšně puštěno žilou a o půl kila lehčí se s vervou pustil dlouhým svižným krokem po Petřinách. První cíl je nedaleko. Jdeme rušnou ulicí Na Petřinách mírně do kopce a držíme se její pravé strany. Občasné výhledy do vokovického údolí střídají vysoké činžovní domy, po necelém kilometru nás pak čeká celkem nenápadný podnik s velmi nápadným jménem..."Samojídelna pivnice" . To vypadá jako celkem slušný nářez. Podnik boduje časnou otvíračkou už od 9:00 ráno a láká na bohatou kuchyni klasických nenáročných hotovek. Sám jsem zvědavý, jak se podnik od mých studentských let změnil, proto jdeme dovnitř!

Interiér už nepřipomíná doby, kdy jsme se se spolužákem museli ohnout až k pasu, abychom pod silnou vrstvu cigaretového dýmu viděli, kam jdeme, a politovali zbylé dvě tlačenky v chladicím pseudopultu, které si takový osud rozhodně nezasloužily. Dáme jedno:

10° Géčko 23 Kč

Bohuš:překvapení, a relativně příjemné. Sice lehce nakyslá chuť bufetpiva na jazyku, nicméně nelze tomu upřít jistou plnost a hořkost. Teplota naprosto v pořádku, čistota solidní. Dobrý začátek dne!..2-

Mates: na "G" velice milé překvapení! Solidní pivo, trošku míň hořké, pěna ale spadla dost rychle. Ke guláši vyhovující...2-

Na rozjezd jsme se moc nepřidřeli. Seriozně vypadající výčepní v důchodovém věku asi už hezkou řádku piv natočil, samotný bufet pak láká klasickým nástěnným jídelním lístkem s nabídkou 28 jídel. Ta si sice nehrají na nějakou velkou gastronomii, nicméně křupavý řízek za 70 Kč a ochotný personál mi udělaly neskonale lepší službu, než Pohlreichův navoněný a načinčaný  Cafe Imperial (při vší úctě k němu). Je to sice samoodnáška, ale zase si můžeme dát jedničku za obsluhu. Od pralesních dob v roce 1999, kdy jsme se s kolegou cestou z koleje odvážili vstoupit do místní gastrodžungle, podnik urazil velkou cestu a určitě jen tak někoho neurazí. Není to typická hospoda, ale osvěžit se tu na výšlapu městem není problém. Takže:

Samojídelna a pivnice Petřiny, Na Petřinách 42, Praha 6

Pěkně si venku odkrkneme a spokojeně vyrážíme kousek zpátky směrem k centru. Na první křižovatce uhýbáme do ulice Na Větrníku a před jakousi garáží či co to je uhneme doleva na úzký asfaltový chodník. Střídáme útulná zákoutí pískovcových skal s obývacími pokoji bezdomovců, až vyjdeme kousek od autosalonu. Na druhé straně cesty už vidíme žlutý stylový dům, náš další cíl. Na Závisti je v místních končinách poměrně známý a uznávaný podnik, to se musí vyzkoušet:

10° Staropramen 24 Kč

Bohuš:lepší vzorek, než předchozí původem z Plzně. Je to krásně čisté, trošku sladší, příjemně nekrkavé, teplota bez problémů. Menším mínusem může být chuťová stopa po syrové fašírce na karbanátky, která mi zůstává na patře...ale nic hrozného. Minimálně hořká a spíše sladší chuť může oslovit dostatečné množství pivařů, mě neva...2

Mates: o poznání lepší, plnější chuť. Festovní pěna, kroužkuje. Hořké pivo, studené, příjemně šimrá na jazyku. Sem se nebojím přijít znovu!...2

První vzorek dopadl dobře, zkusíme teda ještě místní dvanáctku. Sice jsem myslel, že je smíchovská, ale když už je to plzeňské na stole:

10,5° Plzeň 34 Kč

Bohuš: hustý sešup o dvě patra níž někam do pivního suterénu.. Nelze nic vytknout ošetření piva, nicméně agresivní příchuť meruňkové tresti mě nutí rychle zaplatit a vyrazit o podnik dál. Na poklad našeho národa to za současného průvanu v pivařově peněžence rozhodně nevypadá...4

Mates: no, nic moc...Studené, čiré, ale podivně chemické! Na kořeni jazyka zůstává pachuť něčeho, co si netroufám pojmenovat! Na plzeňské málo hořké, mdlé. Nějaký extrakt z pelyňku a bolehlavu. Fuj, tohle nepijte!...4

Chudák servírka se nám ještě omluvila, přitom neměla za co. Sama byla ochotná, příjemná a nemůže za to, co jim z Plzně pánové pošlou v sudu. Doporučili jsme jí tohle pivo okamžitě vyřadit z nabídky a ukončit s pivovarem smluvní vztah. Je škoda tímhle patokem ničit hospodu, která je jinak příjemně starobylá, jídla vypadala velice dobře (až jsem se při jednom čichnutí za kolemjdoucím talířkem přistihl při hříšné myšlence, jestli byl řízek na Petřinách dobrou volbou ) a obsluha fungovala taky v pohodě. Pivo bylo taktéž dobře ošetřené, ani nebylo moc drahé (myslím tím smíchovské, "národní poklad" je předražený sám o sobě až běda ), o to víc vyniká tento rušivý až odporný element. Jak tedy dopadne hodnocení?

Restaurace Na Závisti, Nad Hradním potokem 2/35, Praha 6

Závist je dost dobrá volba, v hodnocení piva jsme pominuli západočeský exces a vypíchli spíše solidní ošetření piva. Kdo navštíví toto příjemně zapadlé zákoutí Prahy, určitě neprohloupí. My vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství Veleslavínskou ulicí až k  Evropské třídě. Cestu nám trošku zkomplikuje staveniště nové trasy metra, ale už si to rázujeme směrem k letišti. Neznalí místních poměrů pokračují podél rušné třídy, my uhýbáme za hotel Krystal přes parčík, který už jako parčík dávno nevypadá. Procházíme kolem ubytky Ministerstva vnitra, kde Bohuš taky strávil kousek mládí, míjíme Fakultu tělesné výchovy a sportu a kolem vokovické tramvajové vozovny přicházíme po ulici Jenečská k dalšímu cíli...nálevna Nad Džbánem. Za dobu, co nálevnu znám, ji provází pověst totálních podmíráků a kolísavé kvality kuchyně. Přesvědčíme se a dáme jedno:

10° Staropramen 27 Kč

Bohuš: po srovnání s minulým "eskem" jde o krapet hustší pivo (subjektivně), ale míň čistší a trošku tříslovitější. Potěšila krátká doba čekání na pivo, ovšem pěna s bublinama velikostí balónu bratří Montgolfierů řekla vše. Strávil bych tu večer, ale zubní protéza mi z toho na stůl nevypadne...3

Mates: slabá, nevtíravá chuť... Pěna sublimuje za několik vteřin. Největší devíza - je to studený, jinak bída...3

Za větší obnos míň muziky, než na Závisti. Interiér je bohužel už renovovaný podle typické šablony jakoby staročeské hospody dnešní doby, i když v zájmu objektivity je nutno říct, že k tomu přispěl požár interiéru hospody. Škoda, tahle trošku fabrika mohla vypadat líp. Velkou devízou a silným trumfem je zahrádka. Přístřešek, pod kterým nezmoknete, se v zimě mění v nekuřácké oddělení. Komu neva, že tu bude sedět v zimní bundě (majitel evidentně neví, k čemu je skelná vata a že vůbec existuje), bude spokojen, že neodejde jako uzenáč. Škoda ořezaných stromů, večery pod košatými kaštany či co to je bývaly docela příjemné. Venkovní gril je taky dobrá volba, pokud zrovna natrefíme na šikovného kuchaře. Knajpa krapet hřeší na zájem návštěvníků (v létě bývá docela problém sehnat na zahrádce místo) a netěží ze svého potenciálu to, co by mohla. Snad se to nevymstí, my to vidíme asi takhle:

Restaurace U Džbánu, Jenečská 226/20, Praha 6

Nálevna dopadla celkem dobře, i když jsme nenašli dostatek odvahy zkontrolovat místní kuchyni. Přivřeli jsme oči nad interiérem, vše dohání megazahrádka. S obsluhou taky nebyl problém, i když nebyla první, kdo na nás hleděl s nedůvěrou (že by ten foťák, deníček a propiska na stole?)

Takže tady hotovo a jdeme dál. Dáváme se podél rušné komunikace dále do kopce směrem k letišti, ovšem daleko nedojdeme. Přejdeme přechod pro chodce a stojíme u další stylové stavby. I tento podnik prošel změnou majitele a rekonstrukcí, i tento podnik provázela pověst pořádných podmíráků. Půjdeme rozhodně na kontrolu.

Uvnitř se setkáváme s už rozšířeným staromoderním interiérem, podnik si evidentně hraje na vyšší soutěž, než dřív dlouhou dobu hrával. Obsluha funguje naprosto bez problému, tak si dáváme první kousek z celkem široké nabídky lobkowiczkého koncernu:

11° Vévoda 28 Kč

 Bohuš: solidní kousek, údajně tankový. Čisté bez pachutí, lehce plná chuť, příjemně nahořklá. Dojem lehce kazí stopová naftalínová příchuť starých vojenských výstrojáků, naštěstí je jen nepatrná...2

Mates: no tak to je pošušňání. Pořádná pěna, hustá a poctivá chuť. Proti plzeňskému hořkost a plnost. Skvělé pivo, doporučuji!...1-

  Pedro - dobré pivo, na které si kdykoliv rád zajdu. Trošku mi v něm chybí osobnost, ale jinak velmi pitelné...1-

Od dob, kdy se tu dalo pořídit silně podměrečné géčko, podnik urazil notný kus cesty (je otázkou, jakým směrem, pro každého asi jiným). Než to probereme, zkusíme ještě jeden vzorek:

11° Klášter kvasnicové 32 Kč

Bohuš: qasnice...co vlastně dodat? Není to na celý večer, spíš bych ani druhé nedal. Nicméně objektivně to má hořkost, plnost, říz...jen teplotu bych poslal asi o 2°C níž.  A vynechal bych stopovou příchuť na patře, kterou si pamatuju, když jsem jako mladý modelář míchal sysntetické barvičky a nasál jsem jeden vzorek brčkem do papule ...2

Mates: báječné pivo! Sice kvasnice, ale jen mírně. Výtečně zažene žízeň. Má chuť, říz, pěna drží. Nejlepší pivo dne!...1-

No Mates se nějak rozohnil, možná by ho to poránu po sedmi qasnicových kouskách přešlo . Já si rád dám qasničák na chuť, ale jinak se od něj držím dál. Nesedí mi nakyslá chuť a ráno mě z toho dost bolí hlava. To ovšem neznamená, že by to bylo špatné či ne moc dobré pivo...proto dávám dobré hodnocení, nebylo vůbec špatné . Vlastně se nám ani odsud moc nechce, pěkně jsme se zakecali...co tak dát ještě jedno? Filtrovaný Klášter už známe z Letné, ale dlouho jsme nepili:

12° Lobkowicz 34 Kč

Bohuš:dost solidní volba, ale cítím ďábelské chuťové pojítko na géčko. Marně pátrám po pachutích...naštěstí...ale ta nadstavba nutná pro jedničkové hodnocení tu taky není.Po čichu příjemné, ale na patře je cítit lehká nakyslost. Je to dobré, čisté, nahořklé, ale stejně...2

Mates: hmmm...mlask! Dost dobré pivo! Chutné, hořké, vyvážené. U toho bych dokázal kalit do rána. Sice dražší, ale na rozdíl od plzeňského to stojí za to! Kvalita!...1-

Mates opět začíná nebezpečně vrnět, ale čas nás začíná klasicky neúprosně tlačit. Tak jaký máme dojem z aktuální nálevny?

Restaurace Nad Šárkou, Evropská 134/209, Praha 6

Co dodat. Mě tu pořád tak nějak chybí stará atmosféra. Tohle už si hraje na lepší gastronomii, někdy méně dílů s Pohlreichem může být víc. Zákazníky si tahle restauračka jistě najde, ale na pohodové posezení u pivka je třeba Závist pořád někde jinde. Ceny piva jsou taky už trošku vyšší. Restauračka se důsledně drží svého marketingového modelu, což je rozhodně dobře. Nicméně já zřejmě nepatřím mezi cílovou skupinu zákazníků. Netvrdím, že musím sedět v zahulené odporné čtyřce, ale tahle staročeská moderna není pro mě. Neurazí mě to, ale zdát se mi to téhle knajpě asi určitě nebude. A když zajdem s Matesem jednou za čas posedět, volba padne na jiný podnik. Takže čest práci a od Bohuša klid!

Kulturně založení pocestní asi zatouží po odreagování. Zde jste správně. Kdo chce, dá se kolem podniku rychlého občerstvení pohodlnou asfaltovou cestou do Šáreckého údolí. Mezi skalami podél Šáreckého potoka snadno dojdeme ke koupališti, popř.restauračce s vrchním, který si hraje na Pupp 30. let minulého století. Kdo je zdatnější, může pokračovat dál třeba až do údolí Vltavy na Podbabu a vzít útokem některé nálevny z našeho minulého článku. My vyrážíme dále do kopce. Dobré je použít některou z bočních ulic, pokud se nechceme vyloženě kochat...chvilku pohledy do Šáreckého údolí a celou cestu silným provozem na čtyřproudové komunikaci. Ulicemi Vlastina, Nová Šárka a Družicová procházíme moderní zástavbou a užíváme nenadálého klidu, až dorazíme do ulice Šmolíkova. V této ulici pojmenované po našem slavném průkopníkovi letectví se skrývá v nízkých školních objektech nenanápadná hospoda, tam se musíme podívat! Žíznivec neznalý může v chodbičkách trošku zabloudit, ale my už sedíme a dáme jedno. Výběr je solidní: 10° Radegast, 11° Kozel a 10,5° Plzeň. Objednáváme Radegast, ale bohužel.....není, není ani Kozel, dodavatel selhal. Takže klasická náhrada:

10° Géčko 26 Kč

Bohuš: zklamání...géčko místo radka. Klasický příklad sterility s lehkým náznakem plnosti a hořkosti. Dozvuk nějaké hradní stařešiny určuje hodnocení nevýrazné tekutiny...3

Mates: klasické europivo. Po vypití cítím chuť romadůra. Pěna prakticky neexistuje. Libově mi zní zvuk kompresoru, průměr...3

Tak jsme se zas pěkně vrátili na zem. Jaké bude hodnocení podniku?

Restaurace Na Dědině, Šmolíkova 5, Praha 6

Tady asi budu muset dát k hodnocení pár slov. Nestihli jsme to tu pořádně prozkoumat, protože nás tlačil čas. Hodnocení piva dost sráží náhradní géčko. I s dřívější zkušeností lze určitě pochválit ochotnou obsluhu, která zákazníkovi ráda vyjde vstříc. Místní Radegast byl taky dost pitelný, kvůli géčku by jsme sem nešli. Lze očekávat, že Kozel bude taky solidní, plzeňské však raději ani nezkoušet. Je zde i funkční kuchyně, dokonce i navečer si lze dát pod pivo solidní základ. Hutné vepřové pochoutky zde byly při minulé návštěvě velice kvalitní. Kdo se tady "nahoře" na sídlišti nachomýtne, nemusí se bát nálevnu navštívit. Snad nebude mít takovou smůlu a dodavatel piva bude fungovat tak, jak má .

Tak, a zde naše putování po šesté pražské části končí. Možná ještě nějakou nálevnu doplníme, tak 2-3 máme v plánu...sledujte sekci Aktuality! Pražská šestka rozhodně nabízí nepřeberné množství hospod, které nejsme schopni obsáhnout. Snažili jsme se vyzobnout nějaký výběr z těch náleven, které alespoň trochu známe. Spoustu jich ani neznáme, v tomto případě je to na Vás...sekce připomínek za každým článkem funguje! Za Vaše případné náměty budeme vděčni a pokusíme se zrealizovat jejich průzkum.

Na co se příště můžete těšit? Vzhledem k zimnímu období, které se nás ještě nějakou dobu bude držet, zkusíme zahájit skoro nekonečný seriál a zavítáme na Žižkov. Těšte se!

 Aktualizováno:

Tak jsme s Matesem opět navštívili transfuzní stanici ÚVN Praha, a bylo nutno klasicky doplnit tekutiny. Služební povinnosti nás zavály do Strojnické ulice, odkud je to už jen skok k výstavišti. Mlsná nás honila na únětické pifko v restauračce Pražan, která však k naší nelibosti otvírá až v 11:00. I nevrlí jsme se vydali ven z výstaviště, kde nás nalákal zelený stánek na druhé straně cesty kousek od viaduktu. Benešovské jsme už dlouho nekoštovali, co ho nezkusit. Výčepní nám sám od sebe nabídl pivo do sklenic místo kelímků, čímž si prozíravě předem zajistil jeden stupeň v hodnocení navíc .

11° Ferdinand 28 Kč

 Bohuš: hustý start nového dne. Pěna dobrá, ale bublin jakoby krýgl ukrýval ve svých útrobách vzduchovací motorek. Plná chuť, sametově hořké, nicméně stánkový ocásek nechybí. Teplota v pohodě...2

Mates: příjemně hořká záležitost. Trošku ostřejší chuť doplněná plechovým ocáskem. Dost bublinek, slušný průměr...2

 Silnější benešovské jsme už nezkoušeli. Stánek zároveň nabízí klasický sortiment občerstvení, hladový a žíznivý poutník zde určitě hrdlo svlaží a žaludek zacpe. Výčepní se s pivem celkem snažil, žádná krkavá voda najednou natočená.

Stánek u holešovického výstaviště, U výstaviště, Praha 7

Není to tu na žádné velké sezení, ale svoje poslání stánek splní. Komu nevadí poněkud divočejší prostředí místní zahrádky, ten se může zastavit bez obav.

Naše další kroky vedly levou částí parku Stromovka po široké asfaltové cestě. Ta nás vyvedla do ulice Ovenecká, po jejímž projítí jsme se ocitli z klidu a pohody vedlejších letenských ulic na rušném Letenském náměstí. Po překonání tramvajové trati jsme vešli do naší oblíbené nálevny na křižovatce s Jirečkovou ulící. Nápadné zelené stavení nás neomylně polklo, místní klášterské nelze odmítnout. Na krok jsme však ochutnali z experimentální pípy:

11° Šerák 18 Kč malé pifko

Bohuš: typická a specifická hanušovická chuť Jeseníků. Pěna mohla vydržet dýl, ale teplota, hořkost a říz v pořádku. Velice pitelné se zvláštní delikátní příchutí, kterou se nám nedaří identivikovat a budu ještě dlouho dumat, po čem to vlastně šmakuje...1-

Mates: skvělá chuť! Hořko-sladká plná chuť, jemná, hustá. Sem doporučuji návštěvu i přes půl Prahy. Stojí to za to! Pravá chuť piva...1

 Místní nálevna opět nezklamala, pozitivní hodnocení už ani není kam povýšit. Nikam se nám nechce, ale pomalu se musíme přesunout směr letiště a autobusy ven z města. Vzali jsme to pěšky kolem sparťanského svato-hrůzostánku (podle toho, kdo komu fandí ), omrkli pokračující výstavbu podzemního tunelového komplexu Blanka a zanořili se do klidu vedlejších ulic. Míjíme nám už známou Krkonošskou hospůdku, Sokolovnu a tady jsme taky hned pořádně zmokli. Azyl nám poskytla místní malá prodejna masa, kde jsme hned vyzkoušli teplý pult a naplnili bachory. Déšť mezitím trošku polevil, tak jsme to vzali Dejvickou ulicí až na kulaťák, kde jsme odchytili hned první autobus smět letiště. Dědina je dobrá adresa, matesovi tu jezdí jeden autobus za druhým a já se na letiště taky bez problému dostanu. Nicméně nedalo nám to a udělali jsme kontrolní přepadovku sídlištní nálevny Na Dědině. A dobře jsme udělali!

12° Krakonoš 25 Kč

Bohuš: výborná záležitost! Pěkně husté, solidní říz, perfektně vychlazeno! Míra je poctivá, pěna trošku nižší, ale pevně věřím, že další kousek bude přesně dle normy ČSN...1-

Mates: dost solidní záležitost! Pivo akorát! Hustá pěna, silný říz, hodně hustá chuť. Doporučuju všem...1-

Matesovi tak chutnalo, že si ani nevšiml, že v pivě vykoupal baterku do foťáku. Asi si za ty peníze chtěl vyrobit pivo ještě silnější, ale nevím, zda jedním akumulátorovým monočlánkem nějak zvednul říz...

Tak toto bylo ideální zakončení dnešního malého courání. Zde neobvyklé pivo z dalekých Krkonoš předvedlo hoooodně muziky za solidní peníz. Správná míra je zde samozřejmost, což se dneska moc nevidí. Hodnocení nálevny jsme tedy potáhli ještě ostupeň nahoru, ovšem kdo chce tohle vyzkoušet, má čas už jen do konce července. Nálevna má totiž bohužel výpověď a má se proměnit z ráje pijanů kvalitního piva na mateřskou školku. Obávám se, že trutnovské dál mrňousům podáváno nebude, takže se tu ještě budem muset zastavit. Pro mě je to naštěstí na kole otázka 40 minut, to aspoň 2x stihnu .

Dneska jsme teda chybu neudělali. Nestálé počasí nám znemožnilo větší výšlap, dvojka pošt přitom byla v plánu. Odsouváme ji tak o 14 dní, během června by na ni však mělo dojít. Těšte se!

Další aktualizace 20.2.2014:

Abych se přiznal, tak jsem vůbec netušil, že v nálevně Nad Šárkou nespí a pořídili si minipivovar. V letité řeži mezi touto nálevnou a sousední Nad Džbánem to může být rozhodující úder, přece jenom si člověk dá poctivé pivko z vlastní varny spíš, než podmírový Staropramen u sousedů. Toto jsme museli s Čevou prověřit. Cestou z města jsme vyšetřili nějaký čas, takže vysedáme z busu č. 119 na Divoké Šárce a noříme se do notoricky známého prostředí rohové nálevny. Sice jsem se loni zařekl, že už sem kvůli neochotné obsluze nepáchnu, ale už jednou jsem to porušil a teď je důvod to udělat znova. Sedáme a dáváme pivo. Číšník automaticky nabízí jejich vlastní produkci, což přijímáme s povděkem a dáváme první:

11° Šárka 28 Kč

Bohuš - pěkně pitelné pivo. Na jedenáctku trošku řidší, ale teplota v pořádku, hustota přiměřená, říz tak akorát. Pěna průměr, pivo lepší průměr z minipivovarů...1-

Čeva - méně výrazná chuť, ale jinak rovnováha s kyselinkama i teplotou. Dá se vydržet...2

Pedro - zase něco nového z pípy. Hurá! Chutná trošku slaději, drží pěnu, působí silněji než většina jedenáctek...2

Místní pivo není špatné, určitě je to velký posun od dřevních dob, kdy se tady točil silně podměrečný Gambrinus. Musíme tedy ještě vyzkoušet silnější variantu místního moku:

12° Divoch 28 Kč

Bohuš - podobný materiál jako jedenáctka, jen o trochu plnější a hořčí...jako by to bylo vařeno podle stejné receptury...1-

Čeva - plná hořká chuť s opět sladším přívlastkem. Optimální pro dlouhé vysedávání, jen bych ubral na kysličníku...1-

Pedro - planá chuť, nechutná mi...3

Pivo z Libockého minipivovaru, jak se to tu teď jmenuje, není ani propadák, ale ani bomba. Je to však pitelný materiál, který neurazí a dokonce aj celkem potěší. Instalaci vlastní varny nelze než nepochválit, naopak se z nálevny díky tomu stáva v okolí jasně nejlepší podnik. Dám mu ještě jednu šanci a pokud mě zas nenas... obsluha, zachovám mu přízeň. Tak neváhejte, skočte na bus či tramvaj a vypravte se na Divokou Šárku. Myslím, že nebudete litovat.